© ČESKÁ POZICE / Richard Cortés
Jaron Lanier je jedním z tvůrců dnešní digitální reality.
Jaron Lanier je filozof, autor, muzikant, univerzitní profesor, vynálezce pojmu virtuální realita av první řadě jeden z tvůrců dnešní digitální reality. Společně s hrstkou internetových Pionýrů spoluvytváří intelektuální koncepty toho, čemu dnes říkáme web 2.0, tedy evoluční stupeň internetu, ve kterém pevný obsah webových stránek nahradila společná tvorba a Sdílení. Úspěchy Wikipedie, The Pirate Bay, Googlu, Facebooku a spol. by v podstatě měl být považován za zasloužené ocenění Švehla celoživotního díla. Jenže Lanier by nebyl Lanier, kdyby se neobrátil proti ideologii, které kdysi Přísahám věrnost.
„Změnili jsme svět. To ale ještě neznamená, že bychom nemele být sebekritičtí,“ říká Lanier v lednovém rozhovoru [1] s Ronem Rosenbaumem pro Smithsonian Magazine. A přiznávám, že by ten bzučící úl, jako dnes internet nazývá, nejraději vykouřit – dříve, než nás všechny pohltí, zničí politický diskurs, ekonomickou stabilitu, Lidské důstojnost a zavede lidstva do společenské katastrofy.
Lanier byl Společně s partičkou bláznivých utopisté raným stoupencem myšlenky, že by informace měly být Svoboda. Hlavním pilířem víry takto smýšlejícího hnutí je přesvědčení, že je v pořádku „piráty“, stahovat a sdílet kreativní díla hudebníků, spisovatelů a vůbec umělců všeho druhu. Koneckonců jde pouze o informace – jednotky a nuly.
V určitém bodě si člověk musí přiznat, že některé experimenty nefungují V uplynulých letech se však ze zastánců tetou filozofie stal Její odpůrců. Hlavním bodem Lanierovy kritiky dnes je, že neustálý Propojení digitálních dat v podstatě bodá dýku do zad tomu, co se snaží přenášeny – například hudba.
„Najednou jsem si všiml, že Jakmile osvobodíme obsah, neznamená to, že tím odsoudil k chudobě jen pár hudebních hvězd. Ty květnu také přijme z koncertů. Hodil tím do chudoby střední třídu. Například manažerů, kteří přišli o práci, protože jejich nahrávací studio zkrachovalo, „říká Lanier. A dodává: „uvědomíš jsem si, že je to zoufalá a hloupá koncepce společnosti. Je to jako s komunismem. V určitém bodě si člověk prostě musí přiznat, že některé experimenty nefungují.“
Na internetu pojiva sami sobě
Nefunkčnost systému Lanier vysvětlit pomocí překladače Googlu. Podle něj je to názorný příklad, jak si všemocný obr bez kompenzace přivlastnit a zpeněžit práci davu. To, že Google dokáže přeložit dlouhé pasáže textu z jazyka A do jazyka B, můžete přímo podle dredatého filozofa samozřejmě považovat za jakousi magii umělé inteligence. Z technologického hlediska je to ale tak, že vyhledávač nashromáždil obrovské množství del překladatelů z masa a kostí, které následně porovnávat s úryvky textu, který má přeložit. Výsledek je tedy jen koláží předchozích překladů. Žádné kouzlo.
„Je to jako s Facebookem. Tyto společnosti prodávají lidí zpět jim samým. Vytvářejí se na první pohled magické výsledky, v mezičasů však překladatelů za svou práci nedostali zaplaceno. To je důvodů, proč jde rostoucí význam internetu ruku v ruce se ztráty střední třídy, místo toho, aby vedl k narušte Bohatství všech, „myslí si autor populární knihy o technických a kulturních problémech internetu You Are Not a Gadget: A Manifesto (Nejsi vychytávka: Manifest).
Podle Lanier tímto způsobem ničíme ekonomiku. Z nás samotných se stává bezvýznamné krmivo serveroven megakoncert, které používají osobní údaje primárně k tomu, aby mohli lepené prodávám reklamu, dosud nás dennodenně krmí.
Příběh jídlonošky Sonmi ~ 451
Podobnou budoucnost nakonec naznačil spisovatel David Mitchell v postmoderní sci-fi románu Atlas mraků. Kniha se skládá ze šesti příběhů, pata kapitola je přepíšeme rozhovoru mezi archivář a dívkou Sonmi ~ 451 odehrávajícího se v dystopické budoucnosti.
Sonmi ~ 451 je druhem Servant, speciálně vytvořená klonem, Jenže v tomto případě jde jako jídlonošky v rychlém občerstvení Papa song. Sonmi ~ 451 je Stejně jako ostatní jídlonošky upravena tak, aby mohla pracovat 19 hodin denně po dobu dvanácti let použít na základě stravování se speciální substancí nazvanou Mýdlo. Sonmi uteče a dostane se na loď, kterého má po dvanácti letech odvážené Vysloužilí servantky do Ráje na Havaj. Ty jsou však pouze zabit a přetvoření – v Mýdlo.
Podle Lanier se situace okolo internetu podobá světu financí, konkrétně hedgeových fondů. Ten, kdo má nejsilnější počítač, vyjde nejvíce peněz. „Obchodování s rizikovými hypotečními úvěry je totéž jako pirátské hudební soubory. V prvním případě na tom vyjde manažer hedgeového fondu, z pirátských kopií zase těží Google, který prodávám naše historie vyhledávání. Veškerá rizika a náklady nesené střední třída, potažmo ekonomika, kterej klesá , aby Několik málo Lidí vydělalo víc, „SOUDAL Lanier.
abych si to celé nemuseli vyčíst, guruové v Sillicon Valley přišli s pojmem singularita a začali technologický vývoj interpretovat tak, abychom se nemuseli cítí odpovědný: „To ne já, to počítač.“ Koneckonců výpočetní technologie se na rozdíl od nás rozvíjejí exponenciálně.
Nebezpečná anonymita a lasery krutosti
Internet však podle Lanier neohrožují pouze střední třídu, mohl by se stát takové nebezpečím pro politický diskurs. Jedním z prominentních aspektů nové webové kultury je totiž anonymita. V rámci kyberprostoru ji Lanier vnímal vždy jako otrávené osivu. Prý totiž místo toho, aby všechno, co je na lidech odporné, ukryla, naopak zvýrazní. Pod pláštíkem anonymity tak v „celosvětové pavučině“ vzkvétají namísto demokracie lůzovláda a tribalismus. Hrubá komunikace podpořená digitální maskou tím pozvolna vytlačuje smysluplnou konverzaci a mění osmý kontinent v národ nenávistných trollů.
References
- ^ lednovém rozhovoru ( www.smithsonianmag.com)