Zlobit maminku se nevyplácí, ani u Brouk – Osel.cz
Kanibalismus je mezi členovci věc běžná. Skotští výzkumníci na to přišli takové. Navíc ale zjistilo, že matky Své potomky nežere jen tak. Vybírají si. Hádejte které?
Hrobařík malý (Nicrophorus vespilloides). Oranžovo-černé krovky dávají predátorem zřetelně najevo, že disponují odporně chutnajícím chemickým arzenálem. (Kredit: Holger Gröschl / Wikipedia)
objektem zájmu dvojice Clare Andrews a Per Smiseth z University of Edinburgh se staly hrobaříci. V časopise pro ekology popisují dva experimenty, kterými zjistilo, jak se konflikt rodič-potomek řeší u brouky.
Clare Andrews, University of Edinburgh
Hrobaříci jsou Užitečná stvoření. Plní v přírodě funkc veterinární asanaci služby, zahrabávají mrtvolky savců a ptáků av blízkosti zdechliny pak kladou svá vajíčka. Pokud se někdy dočtete, že se živí zdechlinami, nevěřte tomu. Jsou to dravci a loví larvy hmyzu, který se na mrtvolku přiživit. Když se pak z hrobaříčích vajíček vylíhnou larvy, matky je krmí. Vyvrhují část Své strávené potravy a jejich ratolesti jim to od úst berou. Mladí larvální hrobaříci se chovají podobně jako Všechna mláďata. Prosí o přídavek. Dělají to tak, že zacházejte s Matčin kusadly a vším, co k matce Vyčníváš kusadly a tykadly Počínaje, nohy koncích. Výzkumníky zajímalo, jaká strategie žebronění je pro potomky nejefektivněji. Zorganizovali dva pokusy.
Krmení hrobaříčích larev. Kredit: Clare Andrews, University of Edinburgh
První experiment Měl dat odpověď na to, jak poctivě je žrádlo mezi potomky rozdělováním. Nabízeli Brouci krmi žádající drobečkovi dvěma způsoby. Jednak od matek, které dříve usmrtili a takové od těch živých. Při tom sleodvali, které z potomků si v rámci těchto dvou scénářů přijdou na vesel žvanec. Ukázalo se, že bez ohledů na to, zdá chutného jídla byl živý, nebo mrtvý brouk, lepší přístup ke zdroji si zajistili starší potomci, respektive ti dříve narození, zkrátka delší. Pokud byla matka mrtvá nebe živá, nehrálo žádnou roli. Z toho udělali závěr, že ti nejstarší potomci mají větší šanci přežít do dospělosti, protože se více nahlížet.
Per T Smiseth, norský evoluční biolog, University of Edinburgh
Při druhém pokusu se ale tento logický závěr ukázal být Trochu ukvapený a mylný. Když totiž Vědci matce hodujíce na mršinu podstrčili velký počet „potomcích“. K těm Její vlastním jí přifařili i něco cizích. Když jich bylo tolik, že chudák pro všechny dostatek potravy natrávit nezvládala, resi to kanibalismem. Brouci matky při tom nerozlišovalo vlastní a cizí potomky, ale vždy nejhorší dopadly ti, kterým žebronili nejdrzeji.
Stejně se matky hrobaříků chovali ke svým potomkům, když dřel bidu. Při nedostatku zdechliny se takové uchylovali ke kanibalismu a to iv případě, že Mely potomcích málo. I v těchto případech nejhorší dopadly ti, co prosili nejvíce.
Podle vědců přehnané žadonění dává Brouci matkám možnost alespoň podle necelá selektovat. Prý to možná není úplně to nejspravedlivější, ale takové to není úplně hloupé. Dovoluje jim to efektivně zužitkovat OMEZENÉ zdroje. Asi to málo co mají, rozdělí mezi ty, kterým žebrají jen když mají opravdu hlad a tím dají šanci přežít co největšímu možnému počtu svých potomků.
Zda se z efektivního řešení konfliktu mezi potomky a rodiči necelá přiučit i my, době vědci už i brouci Nechávej na nás.