VĚDA: Ohrožené a vzácné kadidlo – Neviditelný pes

Spolu se zlatem a myrhou přinesli tři mudrci Ježíškovi takové kadidlo. Vzácná pryskyřice, která má léčivé účinky a jejíž vůni známé nejvíce z kostelů Mela již ve starověku tak vysokou cenu, že se o ni sváděli bitvy. Její oblibě přetrvala dodnes. Kvuli vysoké poptávce je populace kadidlovníku kriticky ohrožena.

Píše se rok 1812. Mladý švýcarský orientalista Johann Ludwig Burckhardt se prodírá úzkou skalní trhliny. Nedbá na dusivé vědro jordánské pouště, protože jeho arabští průvodci mu Slibuji na konci průrvy „velké překvapení“. Když se Burckhardt konečně vymotal ze Sevření skal, stane v němém úžasu. Jako první Evropan vstupuje do antické skalní oázy – Petry.

Tahle „Atlantida pouště“ byla před dvěma tisíciletími čilé obchodní centrum a topila se v bohatství. Zelenaly se zde Rozlehlé uměle zavlažované zahrady. Široké ulice lemovaly výstavní chrámy. Vládce Petry obýval přepychový rezidenci s lázněmi a splachovacími toaletami. Značnou část oázy zabíraly prostory, z nichž proudilo bohatství Petry – stáje pro velbloudy a skladiště pro myrhu, koření a kadidlo.

Nabatejští, kterým skalní město založili někdy kolem roku 312 pr. nl, těžili z toho, že Petra ležela na křižovatce obchodních cest, po kterém putovaly karavany s Nejvzácnější zbožím tehdejšího světa. Kadidlu mezi nimi patřila výsadní pozice.

Trezor pro kadidlo

Kadidlo se vyrábělo z pryskyřice kadidlovníku – dřevin z rodu Boswellia. Tyto nenápadné a nevysoké stromy s nepravidelně tvarovanými kmeny a příjemně voňavými bílými soukvětími se nikdy nepěstovali na plantážích. Lidé sbírali pryskyřice z kadidlovníku rostoucích ve volné přírodě. Přesto byla produkce kadidla úctyhodná. Poptávky však nikdy plně nestačila a to zvýšit ceny kadidla do nebetyčné výšin. Pouze v Perské říši se ročně spálilo při obřadech asi 27 tun kadidla. Kontrolu nad obchodem s kadidlem drželi Nabatejští. Ti již ve 4. století pr. nl vybudovali systém obchodních cest mezi jižní Arábii a oblastí dnešního pásma Gazy, táhnoucích se na vzdálenost tří tisíc kilometrů. Nabatejci zajišťovaly velbloudi pro transport cenného nákladu i ochranu karavan před loupeživého nájezdník. Vybudovali systém stanic, kde našli obchodníci místo k odpočinku, vodu, jídlo i krmivo pro Soumar. Za všechno si nechávali štědře platit. Z tržeb z obchodu s kadidlem jim zůstávala plná polovina. Právě z těchto příjmů vystavěli Nabatejští Petru. Město vytesané do skal něj bylo na jedné straně investici a na druhé straně sloužilo i jako skalní trezor, ve kterém bezpečně ukryli Své bohatství. Meliá to nutné, protože přepych „pouštní Atlantidy“ vzbuzuje u mocných sousedů loupeživého choutky. Petru se marně snažili ovládnout Řekové i Peršané. Svede s úkolem Naji zdroj vzácného kadidla vyslal do Arábie například už Alexandr Makedonský. V 1. století pr. nl vytáhlý proti Petře římské legie, ale skalní město se jim ubránilo. V roce 25 nl zvolilo římské impérium alternativní strategii a pokusilo se odříznout Petru od zdroje Její bohatství. Legie vytáhlý na jih, aby se zmocnilo Sáby, odkud kadidlo proudilo k Nabatejcům. Římané netušili, že si jako průvodce na cestu pouští najali Nabatejců. Ti je vodili osm měsíců vyprahlou pustinou ve velkém kruhu. K smrti vysílení vojáci se nakonec snu o dobytí „země kadidla“ vzdali a zamířili zpět domů. Ke své říši připojili Římané Petru až o více než století Později. Noví vládci prostoru klícové pro obchod s kadidlem začali dopravovat většinu zboží po moři. Karavanní stezky přestali Sloužit svému účelu a vydatný zdroj bohatství pro Petru vyschly. Poslední ránu dostalo město při zemětřesení v roce 363, při kterém byly zničen nejen budovy, ale hlavně systém pro zásobování vodou. Pak už Petra rychle směřovala k úpadku a do zapomnění, z něhož ji vysvobodil až Johann Ludwig Burckhardt.

Tajemství vůně

Za Své jedinečné aroma vděčí pryskyřice kadidlovníku pestré škále organických sloučeniny, mezi nimiž dominují terpeny, jako je pinen nebe limonen. Pro nasládlým vůni využívali kadidlo při svých obřadech už starověcí Egypťané, kteří to neměl k Etiopské zdrojem kadidla daleko. Věřil, že pryskyřice kadidlovníku pochází z kapek potu bohů, výr dopadly na zem. Takové dnes se nejvíce kadidla spotřebuje při náboženských obřadech, především při mších římskokatolických a řecké ortodoxní církve. Vonné terpeny z pryskyřice kadidlovníku však nacházejí uplatnění také v kosmetickém průmyslu při výrobě některých parfémů. Účinky kadidla na lidský organismus se ale zdaleka neomezují jen na příjemné podráždění buněk Cíchová sliznice nasládlým vůní. Některé látky z pryskyřice stromů rodu Boswellia jsou testovány ve farmacii, protože v tradiční medicíně mnoha kultur se používalo kadidlo jako lék proti nejrůznějším chorobám. Ví se, že má silné dezinfekční účinky, snižuje stres, uvolňuje napětí. V moderní medicíně se zkouší vliv jedné z jedinečných sloučeniny kadidla – kyseliny Boswellové – na nejrůznější zánětlivých onemocnění trávicího traktu, jako je Crohnova choroba nebo ulcerózní kolitida. Některých předběžné studie na laboratorních zvířatech naznačily, že by látky z pryskyřice kadidlovníku mohli úlevách i pacientům s artritidou nebo astmatem.

Lékaři velmi důraz varuje před amatérské pokusy o domácí lecb kadidlem, protože pryskyřice obsahuje i látky, které jsou lidske zdraví ve větší množství prokazatelně škodlivé.

Kadidlo již není tak vzácné, jako když je spolu s myrhou a zlatem kladli k nohám novorozeňata Ježíše Krista tři orientální mudrci, známí jako tři králové. Poptávka ale zůstává vysoká a popularita kadidla v poslední době opět roste. Ke sběru pryskyřice Slouží Zejména kadidlovníku ve východní Africe a na blízkém východě. Využívají se čtyři druhy stromů rodu Boswellia, pro které je typická papírovitá kůra. Nejslavnější je určitě Boswellia sacra chilli kadidlovník pravý. Kadidlovník Boswellia frereana roste v Somálsku, Boswellia serrata je doma v Indii. Tíhu současné světové produkce kadidla nese Etiopské kadidlovník Boswellia papyrifera.

Pro sběr pryskyřice se využívají stromy staré nejméně tři až čtyři roky. Speciálními noži nebe nástroji podobnými dláto se jim nařezat kůra na kmeni a větvích. V zářezech se žáhy objeví mlecí zbarvená tekutina, která na vzduchu tuhne a roste v kapkovitěch útvarech. Zhruba po deseti dnech se ztuhnout pryskyřice SBIR a nechává se doschnout. Sbírají se buď kapky pryskyřice, které dopadly na zem, nebe se vytékají pryskyřice Seškrábněte z kůry. Více ceněný je bělavý pryskyřice sklizena z kamenů pod stromem. Seškrábaná pryskyřice je znečištění Částečka kůry, má načervenalou barvu a je považována za méně kvalitní. Vyprahla pryskyřice je připravena pro export a další zpracování.

Jeden strom Může za rok vyprodukovat i Několik kilogramu pryskyřice. Při šetrné využívání vydrží některých kadidlovníku pokračování produkce pryskyřice i Několik staletí. Takové případy jsou ale čím dál tím vzácnější. Etiopští producenti kadidla Dříve sklízeli pryskyřicí během osmiměsíčního období sucha a řezy do kmeny a větví za tu dobu osmkrát obnovovaly. Čtyři měsíce nechávali stromem „na zotavení“. V současné době se ale ždímají kadidlovníku prakticky celoročně, zvětšuje se hloubka řezu. Stromy se tím vyčerpávají. Navíc roste riziko infekce poraněné kůry bakteriemi či houby, oslabené stromy Snažíme podléhají škůdcům. Kadidlovníku proto rychle mizí. S tím, jak jejich ubývá, jsou stále bezohlednější využívána zbývající stromy.

Jak nezranil stromy

Není jednoduché prohlásit kadidlovníku za ohrožené druhy a produkci a obchod s pryskyřicí zakázat. Vědci se proto snaží Naji Takové systémy sběru pryskyřice, které by kadidlovníkům co nejméně ubližovali. Nizozemští botanici pod vedením Franka Stercka z univerzity ve Wageningenu prozkoumali rozložení pryskyřičné kanálků v kůře etiopského kadidlovníku Boswellia papyrifera as velkým překvapením zjistilo, že vrstva kůry, z níž prýští dostatečné množství pryskyřice, je silná jen sedm milimetrů. Do dřeva stromu zasahují pryskyřičné kanálky jen vzácně. Producenti ale Během sklizně Původně mělké zářezy v kůře stále prohlubují a ty nakonec MOHOU proniknout až do dřeva. Tím je poškozen strom, ale výnos se výrazně nezvýší. Pro kadidlovníku to má fatální následky. Ze semen stromů vyčerpaných vysoká produkce pryskyřice vyklíčí jen každé šesté. Semena zdravých stromů, z kterým se pryskyřice nesbírá, mají klíčivost nad 80%. Sterck a jeho spolupracovníci se snaží změnit zaběhlý rutinu etiopskou Sběrací pryskyřice. Nabádají je, aby už první řezy vedly tak hluboko, aby rána v kůře protnula dostatečné množství kanálků s pryskyřicí. Před dalšími sklizněmi už by ale zářezy výrazněji prohlubovat neměl. Sterck doporučuje Omezit počet zářezů na méně než šest a ponechávány stromu dostatečném dobu na regeneraci. Jinak hrozí, že kadidlovníku z přírody v nepříliš vzdálené budoucnosti zcela zmizí. Pokud se Nizozemska botanikem podaří Osveta mezi etiopských Venkovan, pro než je pryskyřice kadidlovníku často jedjjiným zdrojem příjmů, a stromy přežijí, to ukáže čas.

LN, 21.12.2013

Autor je biolog