Pár kilometrů severně od Prahy, v blízkosti Odolena Vody, najdete farmu Jany Mazancová, kde se v jednom výběhu vedle sebe v klidu procházejí koně a pštrosi. Zatímco koně jsou na své exotické sousedy zvyklí, návštěvník pohled na africké zvíře na českém statku stále ještě překvapí. Chodí sem na exkurze školky i školy az dva a půl metru vysokých ptáků jsou děti nadšené.
„Ale dnešní děti jsou často nadšené iz toho, že vidí slepici,“ říká majitelka a radí mně i kolegovi fotografovi, at se držíme alespoň metr a půl od ohrady. Pštrosí samci nebyli kohouti si své slepice hlídají a jejich dlouhé krky zakončené ostrými zobáky jsou Připraveno Kdykoliv zaútočit.
Že chovní jedinci vídají svou majitelku už léta každý den, nehraje žádnou roli, zůstávají Stejně divocí. Toto není žádné poslušné domácí zvířátko, přesto u nás počet pštrosích farem za posledních dvacet let postupně vzrostl až na Několik desítek. A majitelé s určitými specifiky i riziky jejich chovu zkrátka Musí počítat.
Od pštrosa raději dál. Jejich vzhled a silné Paraty budí respekt.
„Děda to vymyslel,“ vysvětluje Jana Mazancová, koho v její rodině napadlo chovat pštrosy. „Když byla babička v lázních, šli se along podivné na pštrosí farmu a dědečka napadlo, že bychom si je také mohli pořídit.“
Zaujala ho jejich reprodukční schopnost V porovnání například s dobytkem. Jedna pštrosí slepice je totiž schopna dat klidně dvacet kuřat za rok. Exotům nahrávala i čas – v polovině devadesátěch let nešlo podle Jany Mazancová vepřové na odbyt vůbec, hovězí se zase čelilo aférami typu nemoci šílených krav.
Když už riziko, tak exotika, rozhodli se a zvlášt zpočátku to vypadalo jako velmi lukrativní podnikání.
„Byla to novinka, ceny pštrosího masa na trhu byly o poznání jiné než dnes, ale nebylo reálné je udržet. Lidé už dnes vědí, že se pštros dá jíst, a jsou na to zvyklí. Dneska je to normální zemědělství, jen s exotickou zvířený, „říká majitelka.
Chutná jako zvěřina
V roce 1996 ještě Jana Mazancová studovala střední zemědělskou školu, když si její rodina pořídila prvních deset chovných ptáků. Do dvou let pak začal sbírat ve výběhu první oplodněné vejce, které přemisťují do Lihn, odtud do odchovna a následně do výkrmu. Mláďata vypadají roztomile, ale majitelka se snaží Držet si od nich od jisté doby odstup – z citových důvodů. „Ta první jsem Pojmenován, ale když to pak vezető na jatka …“ naznačuje.
Pštrosi odchytávají se obvykle za křídlo, a protože na jatka se odvážejí sepíše mladší kusy, není vstup do výběhu podle ní tak velkým rizikem jako u dospělých chovných samců. „Některých kohouti jsou opravdu nebezpeční,“ upozorňuje. „V drápech mají takovou sílu, že dovede bez problémů prorazit kladu.“
pštrosích kuřat se na farmě Jany Mazancová ročně narodí okolo Sedmdesát.
Momentálně mají na farmě asi šedesát pštrosů, chovné jsou jen dva samci a dvě samice, zbytek je určen na porážku. „Na jatkách nám to porazí, řezník to rozbourá. Největší zájem je asi právě o porcované, naporcované maso,“ říká.
Blízkost Prahy je prý výhodou, dodávají sice pouze domácnostem, nikoli do restaurací, ale mají svou stálou klientelu. Pro představu – chlazeni pulka (asi 23 kg) s vnitřnostmi Koup za 205 Kč za kilo, steaky za 450 Kč za kilo a je třeba maso na guláš za 262 Kč za kilo.
Podle Jany Mazancová se po pštrosím mase shánějí i lidé, kterým to doporučil lékař. „Má nízký obsah tuku a cholesterolu a vynikající nutriční hodnoty. Je to tmavé, červené maso srovnatelné s hovězím nebe se zvěřinou,“ vysvětluje.
Sama má s rodinou pštrosí maso na stole alespoň čtyřikrát do měsíce, a když na Vánoce pečení cukroví, než aby rozklepneme šest slepičích vajec, odlije si trochu pštrosího, které celkově vydá minimálně za třicet slepičích.
Vlevo slepičí vejce, vpravo pštrosí. Zatímco slepičí uvaří za pár minut, to pštrosí se vaří jeden a půl hodiny.
Na otázku, zda ji práce s pštrosy stále baví, ale nedokáže jednoznačně odpovědět. „Je to složité. Teď mám Třeba radost, že se letošní kuřátka naučila sama chodit domů, protože toto je jinak hloupé zvíře. I po letech mě ale fascinuje jejich vzezření a chůze, kdy se jako koráby pouště vlní krajinou,“ říká jestliže odpovědi dodává : „Lhala bych, kdybych řekla, že mě to občas neštve, ale rozhodli jsme se, že je budeme MIT tak je máme.“
s celým hospodářstvím, kde Kromě pštrosů chovají i koně, drůbež nebo králíky, jí pomáhají přítel, rodiče a dvanáctiletá dcera, která ani v pubertě příliš neprotestuje, že musí po vyučování pracovat na statku.
„Její vrstevníci sice nemají po škole povinnosti jako ona, na druhou stranu je ráda, že tu má koně, a chlubí se návštěva, že tu máme pštrosi. Uvažuje o veterině, takže u zvířat asi zůstala,“ říká Jana Mazancová.
Antilopa u nás chutná – Sežer Kopřiva, šťovík i pcháč oset.
FOTO: Foto archiv Radima Kotrby
Na plevel zabírá antilopa
Doba, kdy exotická zvířata na našich statcích alespoň částečně nahradí tradičně chovali prasata nebe krávy, je asi ještě daleko, avšak první vlaštovky se už Objevuj. V blízkosti zámku v Lánech napriklad můžete pozorovat stádo antilop losích. Chová je Slovenská zemědělská univerzita v Praze a jedním z jejich cílů je zjistit, zda by u nás antilopy mohly být z hlediska produkce masa alternativou k chovu dobytka. Kdo si antilopu Představuje jak štíhlé, šikovně zvíře, tak pozor!
Antilopa losí má blíže právě ce skotu jako k jjjiným druhům antilop. Jen posuďte: samci v dospělosti váží až sedm set kilo, samice až čtyři sta. Masa je z nich tedy dost a podle Radima Kotrby, odborného asistenta na fakultě tropického zemědělství, má i řadu výhod.
„Proti dobytka, i když dostávají Stejné krmivo, má antilopa maso minimum tuku a jeho složení je bohaté na obsah nenasycených mastných kyselin. Pracovat se s ním dá jako s každým jjjiným masem blízkým zvěřině, chut je výraznější než u hovězího, ale není tam nepříjemné zvěřinových aroma. „
Radim Kotrba s jednou ze“ svých „antilop losích. Tahle se jmenuje Boris.
V Lánech se momentálně prohání přes padesát antilop, a přestože jsou určeny hlavně k výuce a výzkumu, případně k prodeji soukroma chovatelům, antilop maso třeba na letní grilování si od školy klidně můžete koupit. „Na jatka jdou mladí samci, kteří Nejsou určeny pro chov.
Objednávky realizujeme prodejem jatečných upravená Puli nebe Čtvrtý, které si odebírají koncoví zákazníci rovnou z Jatek,“ říká Radim Kotrba, který má i vlastní farmu, kde chová mj. jeleni EVROPSKÉ nebe lamy guanako.
V řeznictví však podle jeho slov antilopy maso obvykle nekoupil, muzea za to vyšší cena v půlích okolo 150 korun za kilo masa na kosti, a možná až příliš velký nádech exotiky, který zákazníky odrazit.
Antilopa má však ještě jednu přednost,. Dokáže spást plevelů rostliny, kterým se naši přežvýkavci vyhýbej, takže se výborně hodí ik dočištění pastvin. Co tedy vlastně brání tomu, aby se na slovenskou farmách vedle krav pásly i antilopy? Menším úskalím je podle Radima Kotrby nutnost chovat je přes zimu v zateplené objektu a vybudovat vysoké ploty, protože dobře skáčou.
Podstatnější ale je, že jejich výkrm je pomalejší než u skotu, a především fakt, že se zatím na ně Nevztahuj žádné dotační tituly EVROPSKÉ UNIE, což je nejen pro české zemědělce argument poměrně zásadní, být podle Radima Kotrby na změny legislativy pracuje.
Toto se vám v lese nepodaří. Krotce jeleni se na farmě Antonína Hejný Nechají nakrmit iz ruky.
Evropská unie však na druhou stranu posvětila založení vůbec prvních krokodýlích Jatek nejen u nás, ale i v Evropě. Nacházejí se ve Velkém Karlově v okrese Znojmo, v areálu firmy Agro Jevišovice, která od roku 2011 Patří Miliardáři Andreji Babišovi.
Ten krokodýli nilské zdědil po bývalém majiteli, který je přivezl jako lákadlo pro turisty a zároveň jako likvidátor drůbeže, která neodpovídala standardům. Během let se namnožily a bylo třeba vyřešil, jak legálně prověsy jejich porážku.
Pro konzumaci je však z celého krokodýla použitelných maximálně pár kilo kvalitního masa z ocasu a zad (zbytek jsou ořez), cennější tak bude spíše kůže – vždyt boty a kabelky z ní se prodávají za desetitisíce korun.
Farma čeká na turisty
Jeleni, dance nebe muflony sice možná něžnější tak exoticky, ale na statku je většinou zakopnout. Tedy pokud nejste na návštěvě u Antonína Hejný v homole blízkosti Dobříše. Na pozemku o velikosti tři hektary chová třicet zvířat a všechny tři druhy spolu jakžtakž vycházejí.
„Jen muflony dohromady s jeleny moc nedělají dobrotu. Jsou drzí, klidně se vydají jelenem brát žrádlo, Přitom ti by je mohly kopnutím zabít. Ale muflony tu mám momentálně jen tři,“ vykládá a vědě nás Přímo mezi zvířata. Zatímco plaší dance před námi utíkají, odvážnější jeleni přijíti až k nám a ti nejodvážnější dokonce ukusuje tvrdý chleba Přímo z ruky jejich majitele.
Antonín Hejna na rodinném statku vyrostl, podnikat zde začal po studiích před dvaceti lety, zvířata chová od roku 2000 a konkrétně lesní zvěř poslední tři roky. Kromě ní zde najdeme i krávy nebe Třeba kamerunské ovce.
Na farmě v homole uvidíte v jednom výběhu jeleni, Danka a muflony. Všichni se prý docela SNES.
FOTO: Foto TASR
„Je to rodinná farma, ale nejvíce se o to starám já, protože zvířata mám rád odmalička,“ říká třiačtyřicetiletý otec Čtyři dětí.
Začínal s prasaty, ale ta považuje v malém množství a na malé farmě za nezisková. Důvodem, proč si nakonec Pořídil jeleni nebe Danke, nebyly jen peníze, ale i bohulibější pohnutky.
„Chtěl jsem, aby tu prostředí bylo zajímavější a krásnější, protože celá vesnice upadá, a tak jsem přemýšlel, jak ji trochu pozvednout, zatraktivnit,“ vysvětluje. „Ale ještě to není dotažené do konce, protože dostat se k nějaké dotace …“ opět naráží na základen otázku financí a na fakt, že dotace na Jelenová druhy chované na farmách zatím čekají na zahrnuti do evropské legislativy.
„Mám vizi dělat tu prohlídky pro školy, jít směrem agroturistiky, vzdělávání studentů. Už teď sem jezdí z veterinárních ústavů, protože dneska se ani profesionálové ce zvířatům tolik nedostanou. Takže plány by byly,“ dodává s tím , že je na začátku cesty, i když okolí farmy je pěkně upravené a dřevěné posezení podél ohrady už na turisty čeká.
Zvěř, kterým Antonín Hejna chová, tedy není primárně určena na maso, ačkoli i tato možnost tady je. „Podobné farmy v republice přibývají, kvalita masa je vynikající, ale opět to není dotažené do konce, protože chybí legislativa, jak dostat maso rychleji na trh.
Oficiálně je to tak, že se zvíře musí po ulovení dopravit do dvou hodin na jatka, kde se zkontroluje, ale tady v okolí nikde vhodná jatka Nejsou. „To sice věděl už předem, ale prodej na maso Stejně není hlavní částí jeho výtažku ze zvěře. Zde tvoří prodej živých zvířat soukroma majitelem, kterým je třeba si zakládej vlastní chov. Porážka je tak na jeho farmě spíše výjimečná.
„Já sám je nestřílíte, ale je třeba mě to do budoucna donutí si zbraň opatrně, když je chovám. Dnes si na to dříve objednám profesionála, který to pro mě udělá,“ říká Antonín Hejna.
O porážce krokodýlů ve Velkém Karlově se začalo uvažovat Poté, co se nekontrolovaně namnožily.
FOTO: Foto TASR
Jeleny nebe Danko považuje za nádherná zvířata, ke kterým je třeba mít respekt a která hlavně v létě nevyžaduj zase tak velkou pecí. Na druhou stranu si postěžuje, že farma s nimi není úplně soběstačná a že zde zatím nevybudoval vše tak, jak by si pral. „V minulosti jsem to musel vždy dotovat penez z jjjiných aktivit, nemám tak velké pozemky, abych mohl čerpat nějaké příspěvků, takže je to zatím jen na přežití,“ přiznává.
Právě dotace od státu či EVROPSKÉ UNIE jsou nakonec možná tou Největší překážkou pro to, aby se pštrosi či dance staly koloritem na našich farmách. V dnešní době se Téměř žádný chov zvířat ve velkém bez dotaci neobejde, takže exotika na našich vesnicích zřejmě ještě chvíli exotikou zůstala.
víceméně kdo si chce pochutnat na netradičním a přitom zdravém mase nebe alespoň obdivovat exotická zvířata jinde než v zoo, tu možnost má už dnes.
References