O zemi

Su take zábrany, které se stávají tam kde se hromadit hodně sněhu. Ty jsou pak rovnoměrně rozestavené a tak se nějaká velká spousta sněhu nemůže odtrhnout. Zábrany třeba ale postavit přes léto a na to jsme nějak zapomněli když léto bylo. Přes zimu třeba ten sníh odtrhnout a nechat lavinu zřítil se do doliny. Pokud ji totiž necháme tak, tak se odtrhne sama a volakoho zavalí. Teď už vidíme ze tych kterých jsme poslali lavinu odtrhnout to nestíhají (mozno ve službě pili), a dojdou tam az ked uz bude dolina plna lidí. I na nich křičí a míváme jim aby to nedělali ale oni neposlouchají nebo si v těch opilých hlavách myslí že většina chce lavinu odtrhnout. Říkají si „aha kuželky se přišli podívat a mají nas rádi bo na nas mívají“. Tak ked ta lavina spadne, třeba mít lopatu. Ty, který nám slouží ztratili smysl pro realitu a schopnost tisknout spolecnost do předu. Směr je ta lavina, ktera nas zavalí a pravice jsou opilý záchranáři. Já budu lidem říkat kde třeba stat, aby jejich to nezavalilo a rozdávat lopaty, abychom mohli pomoct tim ktery špatně stojí.

O velkém světě

Jsme dav co stoji na okraji propasti. Ty co jsou na okraji vidí hloubku do které mozme spadnout a křičí na těch ostatních ze třeba něco udělat. Že je třeba vrátit a cestu opět promyslet. No těch co nejsou na okraji, bud nevěří že tam nějaká propast je a tak chtějí ist dalej, nebo jsou tam i taky ktery vědí že tam propast je, nebo tuší, ale se chtějí mermomocí podívat jak to tam vypadá. Aka je hluboká a jaký strasny by byl nas pad do ní. Já se raději přesunu na okraj toho davu a dostanu tam tych kterych mam rad. Cestou mohu ostatním vysvetlovat ze se třeba vzdálit davu a že vlastně ani tak moc nezáleží na tom přesvědčit ostatní netlačí, protože když se vezmu opačnou cestou stále více lidí se k nám přidat.

Starší článek autora Stupňovaný rozkladu nebo Stručně dějiny jednoho ( su) druhu.