ách jaké je to příjemné, jemné detaily večerů, večery,
jiné doby,
někdy to je trojka v áštvorke,
někdy neučesaný Japonci a post-rockové melodie,
někdy zakotvíme v koutě v Rohu a někdy se večer změní na akvárko a sníh na krmivo pro rybičky. je mi trochu smutno, ale směju se jako nikdy. mám toho hodně, ale něco mi ještě chybí.
chyba!
chyba to nebyla, tak proč? vždyt …
utkvěl
mi
my ve víru, události vířily, chvíle v pohybu.
strnule
nehybně a sama
(dolehla i na mě)
ale v hlavě je ma jaksi příliš
a konečně, i když jen tak virtuální (ale reálně)