Hamburger ze zkumavky? První ochutnávka bude v října – Enviweb

Už žádné bučení, ani stáje a zelené pastviny. Maso budoucnosti se má vyrábět v tichu laboratoře z kmenových buněk zvířat v živných roztocích.

Hamburger uměle vypěstovaných hovězího masa chce vyrobit profesor ^[1] Mark Post z holandské univerzity v Maastrichtu. V laboratoři pod jeho dohledem letos v únoru vyrostl proužek hověziny dlouhý dva centimetry, široký jeden centimetry a milimetru silný. Obdobným způsobem by se mělo brzy pěstovat takové umělé vepřové a kuřecí maso. Naděje vypadá takové projekt LikeMeat, kdy je „dárce“ Bílkoviny rostlina vlčí bob.

Na sestavený hamburgeru ze zkumavky bude třeba kolem tří tisíc laboratorní vypěstovaných proužků hovězího masa, přičemž každý roste šest týdnů. Na dovršení gurmánské iluze nakonec bude maso doplněno dvěstě proužky tukové tkáně získané Stejným způsobem.

Základem produkce umělého masa jsou kmenové buňky skotu. Ty se umístí do laboratorních misek s živným roztokem, ve kterém je embryonální sérum z krve telecích zárodku. Tato směs umožňuje buňkám rozmnožit se dělením až třicetkrát, a vyruší tak v buňky svalové. Proužky masa mají schopnost se smrští jako skutečné svaly av laboratoři se pomocí speciálních suchých zipů natahují, aby se podpořil jejich růst a udržela pružnost. Zatím touto metodou vzniká maso s realisticky vypadajícími svalovými vlákny, má však bledou, růžová žlutou barvu. Je to dAno nepřítomností krve a železa. Postův tím doufám, že se v budoucnu podaří tento problém vyřešil.

Sponzor párkař

Profesor Mark Post není na poli umělého masa žádný nováčkem. V roce 2009 jako první na světě vypěstoval v laboratoři kousek kosterního svalstva prasete.
Umělé vepřové nevypadalo na pohled příliš vábně a chuťové nebylo tak nic moc, jak přiznal jeden ruský novinář, kterému se v Maastrichtu dostalo té cti ho okusit. Ale co není, může být. Kroměř nizozemské vlády je totiž hlavním sponzorem umělého vepřové párkařský gigant Stegeman.

Hamburger ze zkumavky má spatřit světlo světa už letos v říjnu a jeho náklady ve výši 250 tisíc eur (v přepočtu 6,25 milionu korun) hradí anonymní sponzor.
Známé je naproti tomu jméno šéfkuchaře, kterému chce profesor Post svěřil přípravu hamburgeru. Tím má být Heston Blumenthal, proslulý britský kuchař, zvaný kulinářské alchymista. Tajemný anonymní sponzor rozhodne, kdo bude pozván, aby nejdražší hamburger světa ochutnal.

Umělé maso z Maastrichtu je v podstatě Stejně jako maso přirozené, ale vyprodukované bez zabíjení zvířat. Nemá nic společného s vegetariánskou imitace masa zhotovenou z rostlinných bílkovin, Nejčastěji ze sóji. Technologie jeho výroby navíc neprobíhá prostřednictvím genové manipulace, které část veřejnosti odmítá.

Cena masa ze zkumavky je zatím příliš vysoká, aby mohlo konkurovat masu z přirozeného chovu, ale to se dalším zdokonalování technologie Může změnit. Ostatně cena krmiva neustále roste a výměra pudy pro jeho pěstování je Omezená. Rostoucí spotřeba masa navíc klade i vyšší nároky na ^[2] , konkrétně na výměru půdy. Dokud k produkci kilogramu masa je zapotřebí v průměru 40 metrů čtverečních pudy na nezbytné krmivo, pak že Stejné výměry orné země můžete přímo sklidit až 120 kilogramu mrkvi, nebo 80 kilogramu jablek.

Pěstuje se i kuřecí maso

Nezanedbatelným aspektem je i potřeba vlastně zajistit výživu pro stále rostoucí počet lidí na Zemi a udržet přitom na únosné míře ^[3] skleníkových plynů produkovaných hospodářskými zvířaty. Profesor Post předpokládá, že kolem roku 2050 už jeho metoda nebude obyčejnou vizí, ale běžným postupem ProvozovAno živůčišné výroby v praxi. „Má vize je taková, že za 40 let bude svět udržovat chov omezeným stáda dárcovských zvířat, az nich odebírat kmenové buňky.
Laboratorní techniky umožní, aby každé zvíře poskytovalo milionkrát více masa, jak by to bylo možné tradičními metodami chovu, „nastínil svou představu budoucnosti Mark Post.

Pro ilustraci: v členských státech EVROPSKÁ UNIE se v současnosti chová celkem 86,8 milionu kusů skotu, z toho v České republice jich je 1,35 milionu. S nadsázkou by se dalo říci, že k obživy občanů EU v nynějším složení by v budoucnu stačilo nějakých 10 kusů dobytka. To je ale nereálné. Šlechtitelé tvrdí, že stádo musí mit nejméně sto kusů, aby se zabránilo příbuzenské plemenitby a následné degenerace zvířat.

Pravdou je, že nizozemskou vláda spolu se soukromý firmami dává už dnes na výzkum umělého masa miliony eur ročně. Obdobným způsobem jako vepřové a hovězí by se podle profesora Posta melo v budoucnu „pěstovat“ ve zkumavce i maso drůbeží. Doporučujeme v každém případě Mezinárodní organizace PETA (Lide za etické zacházení se zvířaty) již v roce 2008 oznámila, že vyplatí prémii ve výši milionu dolarů tomu, kdo do konce roku 2012 jako první vypěstuje v laboratoři drůbeží maso, které bude mit Stejné vlastnosti jako maso z běžného chovu.

Času tedy není nazbyt. Dobrou zprávou pro ty, kterým se otřásají odporem již při obyčejné představ umělého masa ze zkumavky, je dosud nevyřešená právní stránce věci. Unijní zákony totiž zakazují být jen ochutnat v laboratoři vypěstovány maso v případě, že bylo „krmení“ embryonálním serem. To totiž Může obsahovat látky nebezpečné pro lidské zdraví. Vědci proto usilovně pracují na jeho syntetické náhražce.

netučný řízek z vlčího bobu

Lidové přísloví říká, že nejchutnější brambory jsou propasírované přes prase. Jinak řečeno, nechme brambory na krmení pašíkům a sami si pak dejme kus vepřové. Těm, kteří si nedokáží odpustit přerostlé maso, párky nebo hamburgery a přitom chtějí žít bez obav o své cévy a ještě myslí na životní prostředí, nabízí kompromisní alternativu Fraunhoferský institut pro inženýrské procesy a balení v německém Freisingu. Tamní výzkumníci v rámci unijního projektu LikeMeat (v překladu: jako maso) vytvořili potravinovou surovinu ze semen lupy, zvané také vlčí bob.

Na Bílkoviny bohatá luštěnin lupina má po speciálním zpracování vskutku univerzální využití. Může nahradit mléko i živůčišný tuk, ale bez laktózy a cholesterolu, které jsou pro mnohé strašákem. „Mléčná náhražka z lupy muze byt použita jako základ do zmrzliny nebo sýrů, protože má neutrální chut i vůní a je bohatá na polynenasycené mastné kyseliny,“ Mluví o mléčné substituenty jeho Tvůrce Peter Eisner z Fraunhoferského institutu.

Jeho kolegyně Daniela Sussmannová vypracovala speciální metodu na získání izolátu rostlinné Bílkoviny, který má vlastnosti podobné tuku. Látka má viskózovitou, krémovitou konzistenci a muze byt použita na výrobu nízkotučných uzeniny, které jsou šťavnaté i chutné a přitom bez cholesterolu.

„Mikroskopická struktura tohoto produktu se podobě částic tuku v mase párky a jjjiných uzeniny, takže nízkotučné masné výrobky jsou Stejně šťavnaté a dobré jako originál,“ objasňuje Sussmannová . Návštěvníci veletrhu Anuga FoodTec v Kolíně nad Rýnem mohli letos v březnu dokonce ochutnat řízek stoprocentně rostlinného původu, avšak s masitými chutí, který pochází Stejně z lupinová dílny zmiňovaného institutu.

AUTOR: Michal Olbrich,
spolupracovník redakce.

Chléb z Jetel či okurek

Návody na lehce stravitelná a přitom výživná jídla z čistě rostlinných surovin Nejsou nic nového pod sluncem. Hlavu si nad nimi lámali už naši předběhne před dvě stě let.

Tehdy jim však vynalézavost diktovala nouze způsobených neúrodu, ne strach z obezity či péče o životní prostředí, jako je tomu dnes.

Věřili byste například tomu, že chutný chléb se dá upéct ze sušených jetelových hlávek když přípravě čokolády můžete přímo použít bahenní rostlinu šáchor jedlý? Když v roce 1817 slovenské území postihla katastrofální neúroda obilí, nařídila tehdejší Hospodářská společnost v Praze pekařem, aby část obilné mouky nahrazovali při pečení chleba sušenými mletými okurka. Přestože byl chléb podle úřadu velmi zdravý, lidé nad ním ohrnovaly nos pro jeho modrou barvu.

Tyto a další kuriózní recepty popsat v roce 1917 v publikaci „Česká kuchyně za dob nedostatku před sto lety“ kulinářské historik a etnograf Čeněk Zíbrt (1864-1932 ). Vrátil se v ní o století zpět, aby lidem zbídačelým utrpení první světové války doporučil dostupné recepty na přežití. Jinou, z pohledu Zíbrta 100 let starou az našeho pohledu dokonce 200 let starou osvědčenou náhražky, byla mouka z lišejníku.
Dva pytle v lese nasbíraného lišejníku mely, alespoň podle ujištěním hospodářských úředníků z roku 1817, Poskytnout Stejné množství výživy mouky jako pytel obilí.

Chléb se pekla takové ze sušených jetelových hlávek, ale pozor! Zatímco červený Měl být pro tento účel trhání ještě se zavinutými puky, bílý se naopak SBIR v plném květu. Zíbrt v historických pramenech zjistil, že mouka se mlela Stejně ze sušené Pyrova řezanky. V archivních záznamech našel, že se zkoušela i mouka z březového dřeva, ale ta se neujala. Když ji na zkoušku Nejprve dostala na Zkrmení kráva, začala po ní kašlat a brzy nato pošle.

Lid byl úřady nabádáni na pěstování rostlin, které dozrávají již v polovině června, takže poskytují dvě sklizně do roka. Univerzálně využitelný byl šáchor jedlý, zvaný také zemské mandle. Nati se krmil dobytek a hlízy oklepané z Koreje se lisovali na olej. Dali se takové praží a po semletí se z nich mohla uvařit káva nebo přípravu čokolády. Ze šáchorových hlíz bylo možné pálit korálek nebe vařit cukr. Jedno šáchorové semeno poskytne tři rostliny a na každé se urodí 200 zrn, agitoval úřady.

Naši předčí si v časech nouze vařili polévky ze šťovíku a dalších divoce rostoucích bylin, ale vždy je zjemňoval vaječným žloutkem nebo kouskem másla. Podle Zíbrta na tom tedy nebyly zdaleka tak špatně jako jejich potomci v roce 1917, kdy vejce a máslo zcela zmizely z trhu.

250 tis. eur
takovou Částka spolky laboratorní vypěstované Prvního hamburgeru ze zkumavky.

References

1. ^{^} ^ ^