Z exministra zemědělství, aktuální předsedy družstva ve Dvorech nad Žitavou, je opět FURMAN.
Po třech letech od jeho památné cesty na Moravu se vydal na voze taženém párem černých hřebců tentokrát na východní Slovensko. Směřuje jižní nejchudší slovenské trasou přes Velký Krtíš v Gemer a odtud přes Sorošku do Košic a Prešova.
BECÍK vůz si na silnici nelze nevšimnout, vždyt koně z nich už dávno zmizely. Auta mu blikají, děti vesele mívají a on se zastavuje při kolemjdoucích a debatuje o přítomnosti a budoucnosti zemědělství. Má namířeno do vesnic, kde lišky dávají dobrou noc, ale i do měst. Vesničanů, kteří přišli o práci, chce probudit z letargie a připomenout jim, že všude kolem nich leží peníze. Zvednou jejich ze země, pokud začnou chovat ovce, slepice, kachny, které mohou prodat městu. Říká, že je nešťastný z toho, kam se venkov dostal.
Před pár dny lisovali dvorské družstvo seno zemědělské společnosti v Mani. Ne pro tamní krávy či koně, ale pro zemědělce do Nizozemska. Becík se rozčílí při myšlence, že si doma neumíme ze sena vyrobit mléko a maso, ale vyvážíme krmivo až do země tulipánů, odkud pošlou na Slovensko hotové potraviny.
„Putuješ po vesnicích, Gunár neslyšíš Gaga, kohouta kokrhají, vždyt je to tragédie,“ lamentuje bývalý ministr, který chce, aby si lidé vzali příklad z dvorského družstva, které začalo chovat slepice ve volném výběhu, kozy , ovce a nabízí domácí vajíčka, pravý ovčí a kozí sýr. Právě malí pěstitelé z venkova by mohly podle BECÍK zaplňovat městské tržnice čerstvými produkty, které by se staly alternativou pro průmyslově vyrobené potraviny nabízené obchodními řetězci.
Někteří zemědělci říkají, že z exministra se stal misionář, kterému zachutnala politika a chce se do ní co nejdříve vrátit. Z těchto řečí si Becík nic nedělá. Říká, že lidé potřebují osobní živý příklad farmáře, který rozumí věci.