59. Mistrovství světa v LRU plavání Uherské Hradiště 15.-16.9 …
* Nebo můj úhel pohledu a dojmy z vrcholného závodu na řece Morava *
V první řadě se v mém vyprávění o účinkování Slovensku zástupců této akce nebudu zabývat výběrem reprezentace, který se uskutečnil tak, jak se uskutečnil – se souhlasem sportovního oddělení a RADY SRZ.
Nominační list podepsaný panem Balážem a tím i možnost reprezentovat naši republiku dostali tito pánové pod vedením Imricha Michalovská :
Ľuboš Krupice, Rastislav Dudr, Jan Kevický, Petr Baránek, Petr Ardana a Jan Sámel
Před samotnými Mistrovstvím jsme byli na vodě Moravy trénovat 2 krát. První byla 2 denní výprava, kde jsme byli všichni kromě růstu. Potkali jsme se na parkovišti na hranicích a odtud vyrazila část do skladu Sense vybrat objednané krmivo a já dokoupit drobnosti a jiné přímo na trat. Podle informací od domácích se nedávali očekávat nějaké zvlášt mimořádně úlovky – prý letos je voda řeky přímo zakletá a dlouhodobě se zde neloví spodové ryba. Usadili jsme se v horní části trati – tak začátek sektoru E . Kapři, parmy a sumce berou jen velmi sporadicky a nereagují na žádné krmení. O tom jsme se osobně přesvědčili během 2 x 10 hodinové rybačky v silných vedrech. Při poctivém celodenním máčení 13 metrové děličky a precizním a přesném kelímkovaní krmiva brala ryba tak v první hodině a také to byly piestici, plotice, sem tam jalček nebo malá Mrenky. Pak už povětšinou Belica a všudypřítomný a neskonale otravný hrúzik. Zkoušel se vymyslet nějaký systém, který by tyto otravné rybičky trošku Selekta. To moc nešlo a tak se přešlo na jiné krmení. Chlapci mísily Sense a já jsem dělal z Mivardi (plotice + řeka). Průtok v tomto období byl velmi malý a 2 kilogramu plovák se dal zastavit. Na parkování však bylo třeba lýzatko 5-10 g Na parkování a 5ks hnojáčikov na háčku (silon 0,08 – 0,10) se dal zlákat sumček tak o velikosti 30 cm. Ale orientovat se jen na tuto žravou a náladovou rybu se nedalo. Janko Sámel zapnul a údolí jako jediný i kapříka tak cca 2kg co domácí komentovali slovy – takového jsme tu už dlouho neviděli. Zkoušeli jsme i lov pod břehem na zkrácenou děličku – zde se dali zlákat na jemný systém pěkné plotičky, piestici, jalček, sem tam boleník či ostříž. 
Byla to také jedna z variant lovu, kterým by se dalo něco uhrát. Museli by tam být rybky a pořádně kmitat a přeměňovat jemné záběry – 4 kg za 4 hodiny by bylo reálné dosáhnout! Dva dny proběhly a co se týkalo krmení nic na 100% neplatilo. Při odchodu domů jsme si všechno probrali a když se podaří uděláme ještě jednu výpravu na tuto neprozkoumatelná řeku.
Týden před samotnými závody ve středu jsme byli na trati ještě jednou Já + Peter Baránek. Trat nebyla pro rybáře uzavřena a tak jsme obětovali po dny dovolené a využili ještě platnost hostovací kvóty – jestli na něco rozumné nepřijdeme – hlavně v krmivu. Nějakou variantu, která by trošku zúžila výběr z celého sortimentu krmiv Sense. Velkosklad firmy Sense je 5 km od Uherského Hradiště a tak nebyl technický problém zaběhnout do skladu a vybrat z nabídky cokoliv (a zaplatit z vlastního) co bychom zamýšleli vhodit do vody, jen abychom něco stabilně lovili. Peter namíchal své krmivo a já pleskáčové, které jsem měl namíchané v Maďarsku a určené k rozraďovačky (v neposlední řadě plánované i na této vodě!).
Po vyházení základního krmení jsme hned ulovili pár drobných ryb. Postupem času rybek ubývalo (pouze hrúzikov přibývalo) a tak jsme zkoušeli zkrácenou děličku. Zde pod břehům brali o cosi lepší ale nic mimořádného! Bylo třeba velmi opatrně vyměřovat vodu. Pod břehem bylo mnoho překážek a také jsem hned přišel o 2 systémy s novými plováky Desqé, které jsem si doma speciálně vymyslel na tento způsob lovu. Během našeho lovu přišla k vodě Anglická výprava v čele se Skothornom. Podal 
i jsme si ruce a na otázku co jde ? Im Peter odpověděl (v Angličtině), že samy malé. Když v tom zavěsil kilového cejna a všem Angličanům vyběhlo obočí do půl čela (ten den první i poslední cejn). Určitě si mysleli, že je pořádně zavádíme! Každý jeho záběr komentovali jako indiáni slovíčkem uuuuúúf! zdrželi se 20 minut a šli se ubytovat. Po nich po chvíli přišli takový počerný – z Afriky. Situace s otázkou se opakovala a Peter v tom pověsil prvního sumčeka tak 35 cm. Sklidil obdiv a určitě jim nasadil nějakého brouka do hlavy protože kynuli hlavami a rozhazovali rukama pokud nezmizely za hrází.
petů se postupně rozjeli na děličku sumčekovia. Na pár hnojáčikov a silon 0,08 je do večera na parkování ulovil tak ze 10! Já tak každých 10 -15 minut nějakou plotičku, jalčeka, Mrenky a belička az parkování také jednoho sumčeka. Domácí rybář co seděl 50 m nad námi na dvě federky za celý 
den nic! V celku jsme se spřátelili a že nám bude držet palce a přijde nás během dalšího týdne podívat. Stým jsme večer pobalili a další setkání už bude naostro – v neděli večer o 18,00! Co si vzít jako výbavy s sebou?.
„Všechno!“
Trat je roztažen a dlouhá několik km a vyzkoušet ji celou se nedalo. Přesněji varianty a systémy, způsoby lovu se pokusíme doladit během oficiálních dnů ve vylosovaných odvětvích a boxech.
Jak jsme se dohodli, tak v neděli jsme už byli všichni pohromadě v čele s Imrichem Michalovská a 50 m od vody u piva Dumal, co nám týden přinese. Dlouhodobá předpověď říkala, že bude pěkně – akorát ve čtvrtek mají přijít ochlazení a déšt. Předpovědi se moc nevěřilo, protože v podstatě celé léto pořádně nepršelo – ale pro jjjistotu jsem si vzal i výbavu do mokra. Vylosován jsme měli na pondělí B sektor, pak postupně C, A, E a nakonec D.
V pondělí rAno o 06,00 hod. se začal rituál míchání krmiva a přípravy živé cca 1,5 hod, a pak rozvoz po trati – vyložení, nošení do sektorů a toto se opakovalo každý den! První tři dny se lovilo od 10,00 do 18,00 a čtvrtek, kdy se mělo začít tak do 14,00 hod. a také v pátek.
Živou návnadu si vzal na starost Rasťo – a věděl by o tom vyprávět celé story.
Krmivo mísily všichni – samy osvědčené receptury od PB. A byla to řádná alchymie. Nejhorší ale bylo, že ryba v podstatě během tréninků na krmení velmi nereagovala – chvilku se zdržela a pak někam zmizela. Na tmavé krmivo bylo množství hrúzika a na bledé velká ryba nereagovala. V úterním tréninku Na závěr dne zkusil na dálku pod druhý břeh nastřílel krmivo Luboš Kroupy a div se světě – začal odchytávat v angličáka pěkných cejnů. Po zvážení měli cca 12 kg. To byl jediný slušný úlovek během všech tréninkových dnů. I ostatní jsme se snažili přejít na tuto techniku, ale v ryby přestaly brát.
Ve středu večer , jak byla ohlášena změna běhemí začalo pršet az menšími přestávkami se lilo 24 hodin v kuse. Řeka Morava pořádně za tu dobu přibrala, zchladilo se, funěl studený vítr. 3 družstva i vytáhli do boje s nepříznivým běhemím a jedině „Angličané vysmátý a bez deštníků si rybolov užívali!“ My jsme měli trénovat ve čtvrtek nahoře v Řecku – ale tam funěl snad nejvíce. Peter Baránek s Lubošem se na trat i vybrali ale po chvíli přišli zpět, že tam zapadli auta a kapky vody létají vodorovně – vůbec se nedalo schovat pod deštník. Jediný přínos této situace byl, že ve stáncích Sense, Colmik i Sarfix byly vykoupeny všechny plováky nad 30 gramů. Proto jsme i mi zasedli do společenské místnosti a vázaly systémy.
Provizorní stánek firmy Kolmik v parku mezi činžáky
Ve čtvrtek bylo i slavnostní otevření na náměstí – to se však pro nepřízeň běhemí přesunulo o pár metrů dál do Kulturního domu. P 
rebehol klasický nástup států avšak bez samotných závodníků, kteří seděli v hledišti a jednotlivé družstva byly zastoupeny dětmi v krojích s tabulkou názvu státu.
Úvodem zazpíval místní věk ze dvě písně a proběhl rituál projevů představitelů města, městské organizace až po předsedy FIPS / za pultem / + překlad do angličtiny. Na závěr ještě hymna pořadatelského státu – České republiky.
V pátek jsme byli v D Řecku. Voda ještě pořádně valila ale trochu zpomalovala. Vůbec se nedalo odhadnout jestli na sobotu ještě stoupne nebo výrazně klesne. Domácí byli již na otázku o průtocích řeky alergický. Očekávalo se, že spodové ryba po ochlazení a okysličení vody se trochu pohne. Ale říct to nebo to i tvrdit nikdo nechtěl! Trenér si vzal z domu i dvoukolového oře – aby se na něm běhat po trati. Tato iniciativa ho však velmi rychle prošla. Zkrátka jak jsme viděli „Sagan z něj asi nikdy nebude!“
Konečně sobota – a jde se naostro. Sektory během tréninků za celý týden se ukázaly velmi rozdílné a dalo se vybrat z techniky opravdu cokoliv. K rozhodování jsme měli 5 možností!
- Lovit klasicky 13 ma držet parkování
- Lovit na 13 m na proplout belička a náhodné ostatní rybky (Mrenky + jalček + plotička byly bonusovky)
- lovit na zkrácenou děličku pod nohama
- Lovit belička biči (nesměli jste mít však stín! na vodě!)
- Nebo angličáky nebo Bologni na druhé straně
Bylo chladno a pofoukat nárazový vítr. Krmivo se vydělávalo ještě brzy potmě. Imrich Michalovská se vrátil rAno z losování trochu zklamaný – všechna místa jsme měli v podstatě ve středu sektorů, kromě Kevického na A3. Ostatní hluboko v odvětvích. Doufali jsme proto, že na neděli se štěstěna v losu přikloní na naši stranu. Alespoň že voda postupně zpomalovala a dostávala se do normálu.
Po rozdání startovních čísel jsme se naložili popřáli si navzájem hodně ryb. Rozdělili si břehouš vysílačky a šupovali své sektory. Do A sektoru a B sektoru se muselo jít přes město. Já na poslední E-čkových – přes první vesnici a zpět. Po dešti zde byl přístup podmáčených a hrozilo že Západ, ale nakonec jsem se smykem přece jen dopravil na své místo. Poprenášal věci přes val při pásku a čekal na signál vstup do sektorů a svého břehouš Peťa Piláta.
Po chvíli dorazila celá Kompania ze Slovenska – Levičani i naši Trnafčani. Morální podporu jsem tedy měl, zbývalo už jen něco ulovit. Moje harampádie jsem rozbaloval určitě už několik stokrát, ale teď to bylo úplně jiné.
Pocit odpovědnosti mi jaksi svazoval ruce a několik systémů jsem Domotel k nepoužitelnosti (padly za obět 30 g lýzatká) již během přípravy. Sotva jsem stihl začátek krmení. U mě to bylo jasné – zakŕmit děličku, pak pár koulí pod druhý břeh a drtit hned od začátku bělících.
Z belička jsem neměl nějaké velké obavy a snažil jsem se hned od začátku přeměňovat každý záběr a raději jsem půl vteřiny počkal a sekal na jjjistotu. Měl jsem za první hodinu 90 ks, poté 53 (zde jsem zamotal všechny pořádně systémy) , 50 a poslední hodinu 57 ks. V poslední hodině se zkoušel i 15 minut děličku, zda odtud nevybíráte nějakou těžší rybku. Měl jsem však jen hrúzika a tak jsem pak do konce znovu jen bělících. Výsledná váha mohla být i trochu vyšší, ale Belica byla celkově trochu menší a větší část závodů jsem měl na vodě stín od stromů. Celý závod mi přeběhl velmi rychle. Ani jsem si nestihl v tom plácání bičem o hladinu uvědomovat čas.
Petrovi Beránkovi se zadařilo v tomto kole. V polovině závodu se rozhodl jít na děličku a hned zapnul kapra, jehož zdolávat 37 minut a nakonec ho i vybral cca 5.600 gr. Pak se mu hned zavěsil hezký 4 kilový a měl postarAno – a mohl jít na pivo. Po prvním dni suverénní jednotka v sektoru a i celkově v jednotlivcích první. Super to měl rozjeté.
Imrich se na trati během sledování závodu setkával se svými starými kamarády se kterými vždy prohodil pár slov a běžel dál.
Pěkně zabral i kroupy, který kmital na bělicí s děličky – dostal se přes 4 kila a zahrál trojku. Já i když jsem měl dost ryb ale váha přes 3 kila na slušnější umístění byla málo. Ostatní z družstva uhráli průměr a tak 8 místo po prvním dni bylo v celku super! Jen to zůstávalo potvrdit i druhý den.
Umístění v první závod součet 29 bodů : A3 Kevický – 5 (168 – 3.134 kg), B26 Dudr – 8 (112 ks – 2.156 kg), C34 Baránek – 1 (183 ks -12.782 kg), D11 Kroupy- 3 (266 ks – 4.047 kg), E17 Ardana – 12 (252 ks – 3,063 kg)
Až když jsem všechno sbalit a naložil začal jsem cítit únavu. Během celého závodu jsem se nestihl ani vody napít. A tak stačilo pak v restauraci vypít jedno pivo a složilo mě tak, že jsem musel jít do peřin a vstal jsem až po třech hodinách.
Večer jsme si po závodě udělali poradu co a jak!
Imrich se vrátil z losování sektorů a místo mě šel druhý den lovit Janko Sámel. Doufal jsem, že bude mít více štěstí než já. Měli jsme dokonce i zahraničního poradce – který nám dopodrobna věděl popovídat co, kdo, na kterém místě ulovil a proč ….? Opravdu zajímavý a podrobný výklad. Dal jsem mu přezdívku „rádio Jerevan“ Ale nakolik šlo o soupeře, bylo třeba si tyto informace pořádně probrat. Zhodnotili jsme i využitelnost vysílaček – které měly používat břehouš na dorozumívání mezi sebou. Vystihlo by to jediné slovo – lépe řečeno zvuku. Byli na p … Slyšeli v nich Italů, Portugalců … jen Slováků ne! Trat bylo členitá a dlouhá a tak svůj původní účel nadobro ztratili.
RAno začalo míchat krmivo znovu ještě za tmy. Rozdíl byl jedině v tom, že se udělalo podstatně více belicového krmení a Rasťo rozbehával perfektní velkou patentku. Bylo vidět, že má k ní hluboký citový vztah. Přišel trenér z losování – trochu posmutný – znovu žádné extra místa – akorát Kroupy horní forhond na D37. Kevický a Baránek dostali místa kde se dohromady na 1 závodě nic neulovili a tak se museli pořádně vyhecovat, že něco ve svém sektoru vydolovali. Janko Sámel měl za sebou svých velmi aktivních břehouš. Rasťo stabilně svého otce.
A šlo se na věc. Běhemí se trošku umoudřilo. Vyčasilo se, jen sem tam pofoukat studený nárazový vítr. Já jsem na druhý závod dělal břehouš Luboš krupice. Ten po včerejší trojce chtěl ještě zabodovat na lepší umístění v jednotlivcích a byl rozhodnutý kmitat po celý závod. První hodinu beličkoval bičem – co do počtu měl průměr za hodinu víc, ale byly menší.
Pak bělících 13 m odkladačkou a rovnoměrně měl 1 belička za minutu – ale zase byla o něco větší než u hladiny. Ve druhé hodině měli jen tři v našem subsektoru chycenou větší spodové rybu. Tak jsme jen v poslední hodině na 10 minut zkusili bylo. Avšak bez úspěchu a pak už Ľubo do konce bělících. Jak se po vážení ukázalo-toto 10 minutové přerušení ho stálo jednu místo. Čech měl spodové ryby a vážil o nějakých 40 gramů více – stačily ještě 4 ks bělících – přeskočil by ho a měl by pěknou dvojku on!
Petrovi Beránkovi se velmi nedařilo během dnešního závodu. Neobdržel žádnou bonusovou rybu – a tak vidina mistra světa – na kterého měl po prvním dni velkou šanci se rozplynula. Škoda – bylo to na dosah!
Rasťo Dudr
Ján Kevický
Janko Sámel
Podobně dopadl i Kevický. Rasťo Dudr i Janko Sámel zahráli pěkný střed.
Druhý závod – 52 bodů : A22 Kevický – 17 (87 ks – 1.491 kg), B13 Baránek – 17 (17 ks-0, 597 kg), C18 Sámel – 9 (90 ks – 1.717 kg), D37 Krupice – 3 (264 ks – 4.127 kg), E5 Dudr – 6 (192 ks – 2.358 kg )
Po sečtení dosažených výsledků z 1 a 2 dne jsme klesly z 8 míst na 14 místo. Z 37 zúčastněných států ani toto není špatné. Při troše štěstí v losu to mohl být mnohem hezčí výsledek.
V neděli večer bylo na náměstí v Uherském Hradišti slavnostní předávání cen.
Po slavnostních proslovech byl hned první oceněn náš závodník Peter Baránek – za největší ulovenou rybu během MS – kapra přes 5 kg. Na tuto rybu mu zůstane jako vzpomínka pěkný broušený pohár. Další ocenění se k nám už bohužel nedostali a nezbylo nám jiné jen zatleskat těm, co měli více štěstí.
1. místo Polsko, 2. místo Česká republika, 3. místo Francie
První tři v jednotlivcích!
Čechům se podařilo na domácí půdě zahrát 2. Místo v družstvech. Po ukončení odovzdávačiek se šlo na závěrečné společenské posezení. Rauty. Po přípitku a večeři – švédské stoly, jsme navzájem rozloučili a já jsem sebral směr Slovensko. Někteří ještě přespali do rána a na cestu domů se vybrali až ráno. Takto jsme celkově ukončili naše působení na tomto vrcholném světovém akcí!
Co dodat na závěr?
Musím přiznat, že se všichni v družstvu snažili – včetně trenéra pana Michalovská. Důsledně vymýšleli taktiku i složení krmiva během celého týdne. Každý den během celého týdne i každý sektor byl zcela odlišný a vyžadoval si své. Zkoušelo se všechno možné s techniky a všichni odvedli poctivý výkon, za kteří se nemusejí stydět. Samotný závod po změně běhemí ve čtvrtek byl zase o něčem úplně jiném. Vůbec se nepředpokládalo, že mistrem světa se stane ten, co uloví nejvíce beličiek. Ale i to se stává! Tímto trošku rozsáhlejším článkem chci z mé strany zároveň poděkovat všem v celé České výpravě za korektní chování a možnost s nimi si zazávodit na nejvyšším fóru v této disciplíně – MS v LRU plavání. Splnil se mi tak celoživotní sen – ještě jednou jim DĚKUJI!
Našim domácím rybářům jsem chtěl přiblížit dění na vrcholných závodech, jeho pozadí, ke kterému se jen tak lehce nedostanou, a aby si i uvědomili, že reprezentovat v této disciplíně LRU plavání (ale i každé jiné – přívlač, feeder, moucha) není med lízat. Chce to obětovat moře času i peněz. O to krásnější je však pocit z dobrého výsledku.
***********************
Co se mně osobně nelíbilo!
Pořadatelem bych vytkl hlavně závěr akce-kdy mělo oficiálně vyhodnocení zpoždění io hodinu a tím předávání cen začalo už skoro potmě. Na neosvětlené tribuně na černém pozadí bylo možné vítězů jen tušit. Nemohli jsme dostatečně s nimi sdílet radost z vydřené úspěchů. I vysoce citlivé kamery a foťáky měli problém si s touto situací poradit.
Také závěrečný občerstvení si myslím moc nezvládli – ve stísněných prostorách se tisklo více než 300 lidí a ti poslední co se dostali k bufetu po 90 minutách i přešla chut na nějaké jídlo nebo zbytek co zůstal.
Ardana