No … toto není jen jaká taková dráma.Strácam svůj čas v tomto pekle.Učiteľov nenávidím nejvíc na svete.Škola to je jen speciální organizace pro trápení študentov.A mimo to, sedím teď vedle největšího blbce jaký jen na tomto světě může být.Som si jstejný, že můj život je čím dál tím kratší už jen tím, že musím dýchat stejný vzduch jako on.
Nechci umřít tak brzy.
Naklonil jsem se i se stoličkou dozadu a hleděl jsem na bílý strop.Nudím se.Neviem, co mám dělat.Mám podle paní Jung myslet na * špatné věci *, které jsem udělal.
Pak se podívám na toho idiota vedle mňa.Ticho hladí před seba.Zamračím se na něj.
Vzhledem k tomu, že ostatní vedle mě byly „obsazen“ na svých iPodů, snažil jsem se tedy navázat s tím blbčekom jaký takový kontakt.Vlastne, je dost pěkný.
„Tak … ehm, zač jsi tady?“
Zamračil se na mě, ale i tak odpověděl. „Přišel jsem pozdě na její hodinu.“
„To je všechno?“ Byl jsem překvapen. Paní Jung obvykle nedává vážně tresty, jen proto, že jdu pozdě.
„Hej.Ty?“
„Byl jsem přichycen, jak si kreslím po lavici v biologické učebně.“ Připustil jsem, že je to moje chyba, že tu teď sedím.Právom.
„Ach bože, to je dětinské.“
„Nic o mně nevíš, ty imbecil.“
„Já vím tvé jméno, Kim Jaejoong.“
svraštil jsem na něj obočí „Z kádě víš moje příjmení?“ Nikdy jsem mu ho neřekl a určitě ho ani neměl kde počut.Ale najednou ten pocit.Neviem ho vysvetlit.Ale chvilku se mi zdálo, že jsem vlastně rád, že zná mé celé jméno.
„Tvá jmenovka, ty zasraná nemá kurva.“
Musí být stále tak vulgární?! Co jsem mu zas udělal?!
Podíval jsem se na svou košili. Opravdu, byla tam moje menovka.Som blb.Jak jsem na to mohl zapomenout?
„Oh …“
Pak však rozhovor skončil.Ten idiot vedle mě se pořádně nudil, protože přes otvor na plastové tabulce, začal přecpávat prst.Hore dolů.
V mé zvrácené mysli to vypadalo fakt divně.
„Debil …“ zamumlal jsem a lehl jsem si na lavici, připravený si na chvíli zdřímnout.
****************************
Asi o tři hodiny do haly přišla Paní Jung s teplou šálkem v ruce.
Voněla tak zatraceně dobre.Káva.
Potřebuji jest.Som fakt nějak hladový.
Školní jídelna je pravděpodobně zavřená už teď.
Budu bez večeře …
Otřásl jsem se v duchu jen co jsem na něco takového děsivé pomyslel.Mezitým Paní Jung začala dlouhou přednášku o morálních hodnotách.Iste že jsem jí nevěnoval pozornost.
„… Nechci vás vidět udělat stejnou chybu znovu. Pokud …“
Krava.Ani ji už nikdo nechce více vidět a stále zde obsmrda.
„… Bude mít vážné následky, jako je …“
Hej, například jako vidět zde tvou ošklivou chrápe.
„To je všechno. Sbohem.“
Co, jen to? Ne „Pěkný den“? Dokonce i ten idiot, co mě srazil k zemi, věděl, jak se mě slušně rozloučit, když někomu ublížíte.
Seděl jsem tu tři hodiny zcela ale úplně zbytečně!
Skvělé, prostě skvělé. Tři hodiny mého života, co jsem mohl někde strávit s rodinou, s přáteli … je fuč.Skvelé …
Když jsem vycházel z haly, nepříjemně mi zaškvrkalo v bruchu.Pozrel jsem na Paní Jung jak si protáhla z kávičky.Bodaj by se jí ta děvka pridrhla.
Myslíte si, že nenávidím Paní Jung bezdůvodně? No … nenávidím ji z jednoho velmi dobrého důvodu, který vám však odhalím později, protože teď se musím vypořádat s mým hladom.Takže mě omluvte.
Vyběhl jsem z haly v přízemí, mířil jsem do jídelny a modlil se, at je ještě otevřená.
Když jsem tam dorazil, jídelna byla zavřená. Jen jeden bufet na chodbě byl otevřen. No, lepší než nic. Přiběhl jsem k bufetu a na moje potěšení jsem spatřil, že ještě tam zůstal JEDEN šunkový sendvič. Dychtivě jsem po něm sáhl.
Z ničeho nic se objevila další ruka a popadl sendvič dřív, než jsem se ho stihl i jen dotknout.
Hádejte kdo …
„Ty zasraný, proč si — Ty! Ne! Já jsem tady byl první! Moje jídlo!“
Ten malý zloděj zaplatil za MOJE jídlo, které mi ukradl a okamžitě si z něj ukousl jedno velké sústo.Nedotknutú polovinu namířil ke mně, téměř k mým ústům.
„Jejda, omlouvám se. Chceš taky?“
Zahambene jsem na něj pozeral.Mal jsem chut vytrhnout mu ten sendvič a celý mu ho sníst.
„Ach, myslím, že ne.“
No … a pak jídla už ani nebylo.Za pár vteřin spucoval celý sendvič.
Zatnul jsem zuby a snažil se ovládnout svůj hněv stoupající z hlubin mého srdca.Ten magor se přede mnou ještě naschvál zalizuje?! „Ty … zmrd …“
„Jmenuji se Yunho. A já nejsem hajzl nebo idiot. Nebo zmrd, nebo leccos jiné, než si mě zvykl pojmenovat.“
„Ano,“ řekl jsem přes zaťaté zuby. „Ty jsi blbec. Imbecil.“
„Já nejsem žádná z těch věcí.“
„Jen jdi domů, prosím ťa.Zmizni ….“
„A nejsem ani žádný rychlík, zlato.“
„Drž hubu, dobře? Já jsem hladový.“ Založil jsem si ruce na prsou a zamračil se na Yunho. On se podíval na mě nevinně zpět.
Víte, co? Půjdu domů a nacpu se hranolkami a konzervovanými nápojmi.Jen domů to nemám nejblíže … co když po cestě umřu hlady?
„Sbohem.“
„Měj se.“
*******************************************
Cítíte lásku prostřednictvím počítače? n_n
