Howard Beikmann je pravý kouboj. Po dlouhém letu (přes Amsterdam a Detroit) jsme se se slávky konečně dostali do Kansas City v Missouri, kde nás Howard v kárované košili zakasanou do riflí spolu s Liz přivítali dlouhým americkým „Haaaj!“ Samozřejmě, ani jeden nevěděli vyslovit mé jméno, takže skoro první, co jsem jim řekl, bylo, aby mě volali George, což je anglická verze jména Juraj.
Za chvíli dorazila Slávkova host family – Lindseyovci, kteří ho naložili do auta a rychle odfrčali do Manhattanu. My jsme ještě čekali na Matěje, který měl být také se mnou u Beikmannovcov. Bohužel, asi po hodině čekání Matej zavolal a oznámil, že v Chicagu mu uletělo letadlo, a musíme tedy čekat ještě další tři hodiny na letišti. Tento čas jsme si zkrátili návštěvou nedalekého fast-foodu, a tak jsem si poprvé užil pravý americký hamburger (dobrý) v pravé americké reštiky (kožené sedačky) Poslouchajíce pravou americkou muziku (blues) a ohlížeje si pravé americké auta (velké) provozované za okny.
Liz má 73 let, Howard 78. Oba jsou ale zjevně velmi vitální. Howard jako mladý sloužil v armádě, takže jsem se ho samozřejmě zeptal, zda byl v Koreji. Nebyl, ale mnoho jeho přátel ano, a pár jich tam i padlo. Během Vietnamu už v armádě nesloužil, prodával těžké stroje. Liz byla učitelka občanské výchovy a později knihovnice. Dnes se oba věnují organizaci HIS (Helping International Students) a starají se o zahraniční studenty.
A Howard chová krávy. Skoro mi vypadly oči z důlků, když prohlásil, že je má 23. Každé jaro jejich nakoupí, během léta výkrmu, a na podzim je prodá. V zimě má fajront. Ono, vlastně i jindy má fajront, protože i když se to nezdá, s takovými 23 voly hodně roboty není. V Kansasu se krávy chovají volně – nemají stáje, spí pod širým nebem. Stačí jim párkrát do týdne přinést nějaké spešl žrádlo a postříkat jejich proti hmyzu.
Beikmann Manor
Howard mi právě vysvětloval historii vzniku hranic amerických států, když nás vyrušil příchod Matějova letadla. Co nejdříve jsme nasedli do auta a vyrazili do Manhattanu, který je od Kansas City vzdálen asi dvě hodiny jízdy. Ty jsem většinou prospal, protože v letadle jsem nespal skoro vůbec a byl jsem tedy už 27 hodin bez spánku.
Ani spánek u Beikmannovcov nebyl moc dlouhý – rAno o deváté nás už Liz vezla do kampusu na check-in v International Student Center. Kampus je brutální. O něm bude další blog.
Liz výborně vaří. Za těch pár dní, co jsme u ní byli, jsme se v Matějem přejídaly. Většinou to byly typické americké pokrmy, například stejky s kukuřicí a fazolemi. Později jsme se od Slávka dozvěděli, že Liz volala Gerlinde Lindseyová a ptala se jí, jestli i kluci u ní tolik snědí. Takže fakt mňam.
Pravá americká žranice
Beikmannovci bývají pár mil za městem na samotě v útulném domečku. Je plný různých detailů, dekoraci a hlavně fotek. V kuchyni vedle kredence stojí opřená puška. Matej se Howarda zeptal, zda ji někdy použil, a Howard nám řekl historku o tom, jak mu jednou po dvoře cosi běhalo a bál se, že jsou to supi, tak vzal pušku a začal střílet. RAno v trávě našel deset mrtvých veverek.
V sobotu jsme byli s Howardem a psem Maxem dát kravám žrádlo. Ano, třepal jsem se přes 8 000 kilometrů z Oravy do Kansasu na to, abych tu nakrmil krávy. Bylo to super. Howard vytáhl ze své stylové garáže jeho parádní truck, na kterém mívá jindy položenou plechovku piva, zatímco griluje stejky. Vyvezl nás na kopec za domem (seděli jsme vzadu!), Kde jsme kravám nasypali jídlo (byly to nějaké výživné kostky, něco jako granule pro psa). Pak jsme zatroubili na voly a oni šli za námi. Vypadali spokojeně, hlavně po tom, co jejich Howard postříkal repelentem proti hmyzu.
Jelikož Kansas je většinou jedna velká placka, z kopce byl krásný výhled široko daleko. Země je zde velmi podobná té naší, takže si člověk jen velmi těžko uvědomuje, že je na druhé straně zeměkoule … Když jsme se na kopec později vrátili na procházku, viděli jsme západ slunce, který zde opravdu stál za to.
Hezky je zde.
Po návratu jsem si trochu porozhlédl Howardová garáž. Nebyla příliš odlišná od té, co máme doma, tedy až na tu lebku ktoviečoho zavěšenou na stěně. Našel jsem zde nástěnku, na níž byl kromě starých fotek krav, okolí a ližiny rodičů připnutý i zašpiněný papír s obrázkem krávy a nápisem: „Všechno, co potřebuji vědět o životě, jsem se naučil od krav.“
Pod tím stálo:
- Vzbuď se vždy s dobrou náladou. („Happy moooood“).
- Neplač nad rozlitým mlékem.
- Když přezouvat, pamatuj na toto: Nesmí to mít žádný tuk, žádný cholesterol a žádnou chut.
- Vždy natoč druhou tvář a jdi dál („Mooooove on“).
- Černá a bílá jsou vždy vhodnou módní kombinací.
- Využij každou příležitost a snaž se z ní vydojit co nejvíce.
- Stoupat na lejno přináší štěstí.
- Nezapomeň každý den počítat („Cownt“) všechno dobré, co ti život dal.
PS – Mám krátké vlasy. : D
Starší článek autora Bylo na Colours lépe než na Pohodě?